NAŠE SVOBODA A SUVERENITA.
(V čí zemi to žijeme?)
Před 26 lety jsme cinkali klíči v nadšení, že nastává konečně po té totalitě SVOBODA!
Někteří dokonce, na znamení odporu k okupaci, natírali cizí tanky na růžovo s tím, že u nás už NIKDY ŽÁDNÉ CIZÍ TANKY NEBUDOU…
Dnes, po 26 letech, je evidentní, že jsme byli příliš nadšení, a příliš naivní. Uvěřili jsme.
Mysleli jsme si, že budeme svobodní občané suverénního, sice malého, ale hrdého, kultivovaného a tvůrčího státu v srdci Evropy…
Realita dneška je ale, bohužel, velmi odlišná….a taková hezky natřená na růžovo, jako ty tanky tehdy:
- Můžeme sice svobodně cestovat ( i na dluh)
- Můžeme konzumovat a utrácet (za cizí výrobky, protože naše už po Privatizaci skoro nevyrábíme), a to často i na dluh (půjčky, kredity, hypotéky…), protože na to prostě všichni nemáme ( a naše koruna je uměle podhodnocená).
- Můžeme „svobodně“ mluvit, ale v rámci politické multikulti „korektnosti“ nám, přes různé „názory vedoucí“, z dotací a státního rozpočtu placené skupiny (Opinion Leaders), skrytě brání v tom, vyjádřit a šířit svobodně vlastní (odlišný) názor.
- Můžeme „svobodně“ mluvit a vyjadřovat názory, byť dobré pro společnost, ale nikoho z Parlamentu ani nezajímají, ani nikdo je neslyší ( media publikují jen vládní linii), a stejně naše svobodné řeči – i početné psané petice na nic nemají vliv.
- Můžeme „svobodně“ volit – ale když maďarský Američan zapracuje v tandemu s pražským Američanem, a jejich armádou dobře placených cizích agentů z jejich růžových „neziskových“ organizací, tak dobře „zmanažuje“ názorovou orientaci prostých lidí, hlavně mladých, tak, že zvoleni jsou většinou ti, co mají od tandemu a jejich kamarádů ty správné předepsané a předplacené barevné (nebo bílé) karty.
To je tak všechno, co můžeme.
Pak už začíná to ostatní – co všechno MUSÍME… !
A toho je postupně čím dál tím víc, a přibývá geometrickou řadou. (Co mi to jen připomíná?)
Momentálně jsme u hektarů polí plných okurek, které nedávno na Moravě nesplnily správný tvar,
u povinné konzumace neoznačených Geneticky Modifikovaných Organismů a potravin – GMO (nějak se potichu vytratila dříve tolik požadovaná a povinná informace o složení, původu a výrobci jak potravin, tak i dalšího zboží),
schvalování geniálního nápadu (návrh zákona) o odvodu děvčat na vojnu (i když branná povinnost k obraně státu pro muže neexistuje),
nové povinnosti zakoupení a každodenní obsluhy Evropských Elektronických Pokladen -EET, které v budoucnu eliminují mnoho našich malých a středních živnostníků a podnikatelů, ve prospěch velkých, většinou cizích nadnárodních společností – tj. většinu obchůdků, služeb a opravářů všeho druhu ( už vidím našeho instalatéra, nebo zedníka s přenosnou pokladnou…),
a též povinná předškolní docházka dětí, ale pouze za předpokladu řádné očkovanosti…,
dál také třeba na stole návrh zákona na adopci našich dětí homosexuály, kdy má mnoho našich, pro dítě přirozených, rodin touhu a možnosti se o děti postarat, ale nejsou děti volné k adopci,
pak také státem podporovaná degradace přirozené rodiny, morálky, a degenerace kultury,
a mnoho, mnoho dalšího.
A my MUSÍME poslouchat! Je to totiž „pro naše dobro“. Spojené Evropské Národy – SEN to jednohlasně rozhodly. (Co mi to jen opět připomíná?)
(DEMOKRACIE je ale, alespoň v mém chápání, o něčem jiném, nebo ne?)
Národní tragédie ovšem nastává, když si uvědomíme (což se mně stalo…), že stejně jako my, tak i naše Vláda, náš Parlament, a s nimi i celá naše státní administrativa, MUSÍ také poslouchat. Ale bohužel ne nás, občany, kteří si je zvolili k vedení našeho Státu….
Někdo z nich poslouchá sice s menším nadšením, někdo možná proto, že je přesvědčený, že se stal součástí „něčeho většího“, a většina poslouchá pro peníze. Ale poslouchat MUSÍ VŠICHNI!
A musíme poslouchat i my všichni, protože NAŠI STÁTNÍ SUVERENITU JSME ZTRATILI zavedením Článku čl. 10. do naší Ústavy v roce 1993, a podpisem Lisabonské Smlouvy.
TÍM JSME TAKÉ ZNOVU ZTRATILI I NAŠI SVOBODU!
Článek 10 totiž říká, že naší Ústavě jsou NADŘAZENÉ Mezinárodní Smlouvy !
A ne jen nějaké Smlouvy, jako např. Smlouvy s EU a NATO, ale všechny, i ty, které má náš Stát podepsané například s Ugandou. (A v případě rozporu mezi naším Zákonem – i Ústavním, a Mezinárodní Smlouvou, se použije vždy Mezinárodní Smlouva!)
Znamená to, že to, co rozhodnou v Bruselu ti, které nikdo nevolil, nebo v Americe ti, které si někdo jmenoval, my můžeme do našeho právního řádu pouze „IMPLEMENTOVAT“, ale MUSÍME SPLNIT!
I případná vlastní, národní tvorba zákonů, je této optice podle současné Ústavy podřízená.
Funkce naší poslušné vlády se tedy omezuje na mačkání „Ano“ tlačítek v Poslanecké Sněmovně.
Proto také zřejmě Parlament chrlí tolik „inovativních“ nových zákonů. Nemají s tím ani moc práce, protože mají předchystáno – pouze ke kosmetické lokální úpravě, a ke schválení a následnému zavedení (implementaci).
To je, z mého pohledu, celá naše aktuální státní a „národní?“ zákonotvorná a zákonodárná procedura.
Jak ráda bych se mýlila!
A protože čím jsem starší, tím více chápu (a cítím) vztah Člověka k jeho rodné hroudě, tato submisivní (podřízená a závislá) pozice mé rodné země mi nedá klidu. A jelikož v tomto mém pohledu na situaci mé vlasti se potkávám s programem Národní demokracie a ROZUMNÝCH, přijala jsem se vděkem možnost kandidovat do Senátu s jejich podporou. Národní Demokracie mne podpořila v roce 2016, a v letošní volbě mne podporuje strana ROZUMNÍ. Za tuto podporu, jako nestraník, jsem jim velmi vděčná.
Chci to změnit.
Moje zjištění, a pochopení obsahu a významu Článku č.10 v naší Ústavě, bylo pro mne impulsem k této mojí první politické aktivitě – tedy kandidatuře do Senátu Parlamentu naší Republiky. Z pozice Senátora mohu podávat návrhy změny Zákona.
A to chci udělat.
Shoduji se s mnohými, kterým naše země, naše historie, a naše kultura a znalosti nejsou lhostejné v tom, že tato pozice je pro náš národ, i naši Vlast, nepřijatelná, protože je v rozporu s naším společných chápáním pojmu „SVOBODA“, i v rozporu s naším původním Ústavním Zákonem.
Tento stav chceme společně změnit. Chceme zpět naši Vlast nezávislou a svobodnou.
Česká republika, i s mojí milovanou rodnou Moravou, je
NAŠE ZEMĚ, NAŠE RODNÁ HROUDA A DOMOV NÁŠ, JAKO I DOMOV NAŠICH DĚTÍ!
Pokud chcete pomoci v navrácení naší Vlasti do našich rukou, podpořte mě i Vy, prosím, v boji za naši zem, a za naši svobodu.
PŘIJĎTE VOLIT!
LUCIE ZAJÍCOVÁ 