Migrační krize

vyhled-na-ivanovice

Vládní a parlamentní

schizofrenie

v České republice

v roce 2016.

 

Migranti, a jak na ně.  Téma, které se dotýká všech, a rozděluje naši národní společnost, někdy dokonce i rodiny. Je to záměr?

Naše Vláda a Parlament, jako nejvyšší orgány státní moci, se v posledních pár letech zmítají v těžké nemoci – odborně se jmenuje Schizofrenie, jinak rozdvojení osobnosti. Tato dvojakost pohledů na jednu skutečnost, a přesvědčování ostatních o správnosti obou pohledů současně, páchá evidentní škody na celé naší společnosti, které se budou jen obtížně napravovat. Rozdělují nám totiž národ.

Na jedné straně nás totiž naši státní představitelé varují, že nikdo si nemůže být jistý před Islámským Státem! Jsou to TERORISTÉ! Řežou lidem hlavy. Organizují masakry a atentáty na civilní občany. Všichni už dávno víme, co IS dovede, počínaje Paříží, přes Německo, Švédsko… –  výbuchy ve městech, střílení, sekání hlav mačetami, přejíždění lidí kamiony, znásilňování, a mnoho dalšího.

Současně ale – na druhé straně, ti samí vládní a parlamentní představitelé druhým dechem dodávají, že nebozí migranti z muslimských států, kteří se v tisících denně hrnou do Evropy (a naše země je součástí Evropy), s tím že se tady usídlí, jsou také lidé, chudáci, a také mají právo na důstojný – rozuměj severozápadní – život. A my všichni jim v tom musíme! pomáhat, protože my na to máme, a je to, podle nich, naše morální povinnost.

S dodatkem, že i když není vyloučeno, že někteří z nich mohou být i členové Islámského Státu (a oni to nemohou zjistit), většina z těchto mas cizích lidí jsou hodní, mírumilovní, a práci a nový život hledající občané, kteří utíkají před válkou.

Co tato protiřečící si rétorika (téměř až vládní schizofrenie) způsobuje?

Za prvé tím vyvolávají a budí teror a strach u normálních, českých a moravských mírumilovných občanů, kteří nevidí důvod měnit zvyky a obyčeje, v horším případě riskovat i život při případném atentátu ze strany některých těch ne hodných cizinců (a oni to nemohou zjistit).

A na druhé straně tito politici ženou a nutí tyto naše, již řádně vystrašené občany, k tomu, aby přijímali se vstřícností i ty potenciálně nebezpečné teroristy, za naše peníze, mimo jiné vnucováním (rozhodováním za všechny občany) a přijímáním nějakých kvót, předepsaných v Bruselu. A to nejen těch „povinných“ kvót, ale, aktivně, i dalších, dobrovolných kvót.

Tímto pak naše vládní garnitura nutí naše normální, mírumilovné lidi k životu ve strachu z teroru, kdy po ulicích a obchodech chodí vojáci s kulomety ve výši dětského obličeje!

Alibistická (předvolební) tvrzení některých politiků, že hlasovali proti Bruselským kvótám, jsou lživá. V hlasování Evropského Parlamentu beru mlčení jako souhlas. V tak zásadní otázce, jejíž důsledky mohou mít vliv na atmosféru v celém státě, byl pouze jediný náš Europoslanec proti  nucenému přijímání Bruselem určených cizinců – pan Prof. Keller.

Základem všech sociálních vztahů by měl být především respekt a zodpovědnost   – tzn. jak ve vztahu mezi lidmi navzájem, tak také ve  vztahu institucí k občanovi, ale  především  ve vztahu vlády Státu  k jeho občanům, kteří si tuto vládu k vedení státu s důvěrou vyvolili.

Demokratické řešení ze strany naší vlády v této nejasné  situaci s cizími uprchlíky, by mělo být postaveno  na principu svobody volby každého občana rozhodovat o sobě a svých dětech, s respektem a zodpovědností ke všem ostatním občanům našeho státu.

Demokratické  řešení  v  praxi by tedy mělo vypadat tak, že ten, kdo chce někomu pomoci, jako třeba ti, kteří tuto vůli pomoci již veřejně deklarují a nabízejí – tj. různí politici, veřejné osoby, instituce, neziskové a dobročinné organizace, i zastupitelé církví, a dále pak ti občané, kteří od srdce a z lidského soucitu opravdu chtějí pomoci  Syřanům, Eritrejcům, Somálcům, Kurdům, Ukrajincům, a dalším uprchlíkům ze zemí, sužovaných válkami, by měli být svobodní učinit tak dobrovolně a individuálně, pokud na to mají svoje prostředky, čas, a vhodné vlastní kapacity.

To znamená postarat se o jejich adekvátní bydlení, stravu, zdraví – včetně všech povinných i odůvodněných očkování a zdravotních prohlídek, zajistit jim jazykové vzdělání v českém jazyce podle našich komunikačních standardů, a kulturní výchovu podle našich zvyklostí, v našem jazyce, a s úctou a respektem k našim národním tradicím, zvykům, historii, a historickému křesťanskému náboženství.

Samozřejmostí k povolení k pobytu těchto lidí na našem území musí být, v zájmu bezpečnosti naší země a jejích občanů, i potvrzení o výpisu z rejstříku trestů z jejich země původu, které mohou migranti získat i prostřednictvím své ambasády.

Toto vše však musí být ze strany těchto dobrodinců zaručeno zbytku české i moravské komunity – čili s respektem k těm občanům, kteří mají prokazatelně oprávněné obavy z možného terorismu.

Na druhé straně však ti občané, kteří mají obavy, by měli s respektem k těm, kteří chtějí, a mohou migrantům pomáhat, dát těm ochotným demokraticky pomocnou ruku, aby se jejich snaha neminula cíle, a aby každý potřebný uprchlík našel snadno svého dobrovolníka, který bude rád, že mu může pomoci.

Toto by měla naše demokratická vláda (a parlament) podpořit v zájmu klidného soužití všech občanů naší země.

Vláda by tedy měla, prostřednictvím Ministerstva Vnitra, či Ministerstva Práce a Sociálních věcí, vytvořit Registr dobrovolných zájemců (jedinců, i všech deklarovaných dobročinných organizací) o pomoc migrantům a uprchlíkům ve stavu nouze, a zveřejnit seznam těchto zájemců o pomoc na webových stránkách tak, aby byly tyto informace dostupné všem, i těm, kteří chtějí, v zájmu klidného a pokojného soužití, pomoci pomáhat dobrovolníkům, a případně zbloudilé potřebné uprchlíky k dobrovolníkům nasměrovat.  Tyto seznamy by tak byly přístupné i Policii ČR a Pohraniční Stráži, která po případném zadržení těchto nešťastných migrantů by mohla kontaktovat přímo zájemce o pomoc, který by si registrovaného migranta převzal na starost, a zaručil se za něj pro celou dobu legalizace jeho pobytu v naší Republice. Seznamy zájemců o pomoc by mohly být online i v jazykových variantách, aby se případní zahraniční zájemci o emigraci do České Republiky mohli již předem spojit individuálně s osobou v ČR, která má vůli a možnosti jim dobrovolně ve všem pomoci. Většina těchto migrantů cestuje s internetovým připojením.

Toto je, z mého pohledu, demokratické  řešení  současné schizofrenní situace.